Celý chrámový prostor je jeden sál. Ten může být čtvercový, obdélníkový, oválný nebo kulatý. Oltář nestojí ve vlastním odděleném kněžišti, ale je integrovaný do prostoru. Tento druh kostela odpovídá evangelickému chápání církve a bohoslužby a zdůrazňuje společenství věřících.
Ve středověku převládal typ „Chorturmkirche“ – věžového kostela vystavěného nad „chórem“, kněžištěm. K oltářnímu prostoru v přízemí věže se pojí „Langhaus“- dlouhá loď. Mnoho těchto kostelů bylo přestavěno na sálové kostely, přičemž byl oltář s vestavěnou kazatelnou umístěn před chórový oblouk. Bývalé kněžiště za oltářem bylo odděleno závěsy, dřevěnou stěnou nebo zdí a sloužilo jako zákristie nebo kaple (např. sv. Jan v Bayreuthu, kostel v Benku, Plechu a Trebgastu).
Nové chrámy byly stavěny už jako sálové kostely. Řádový kostel v Bayreuthu (viz obr.) má půdorys téměř čtvercový. Díky své světlé šířce, bohaté 
výzdobě s obrázky, sochami a ornamenty působí některé kostely jako nebeské taneční sály (např. Neudrossenfeld, Regnitzlosau, Seibelsdorf nebo sv. Vít ve Wunsiedlu).