První celoevropská kulturní epocha po pádu Říma v 5. století se do Německa dostala v letech 950/960 a trvala do 13. století. Název ukazuje, že byly přejaty prvky římských staveb, jako jsou oblouky, pilíře, sloupy a klenby. Vedle toho má tento sloh typické rozeznávací prvky: okna s půlkruhovými oblouky, sloupy s ozdobnými hlavicemi a mohutné kamenné masivní stěny. To vytváří hutný dojem prostoru – na rozdíl od světlé, vzhůru směřující gotiky. Dokladem románské architektury v Německu jsou císařské katedrály např. v Cáchách nebo Speyeru, biskupské kostely např. v Mainzu nebo klášterní kostely jako Maria Laach.
Ačkoli několik kostelů v Horních Frankách má svůj původ v románské době – například původní farnosti v Bindlach nebo Hof-St. Lorenz – zachovalo se jen několik románských prvků ve starých základech, věžích a zbytcích zdí. Mnoho kostelů v regionu bylo zničeno v roce 1430 při husitské bouři. Mnohé byly pak obnoveny a většinou rozšířeny v gotickém stylu. Pro rostoucí populaci byly malé kaple příliš těsné, 
proto byly často využity jako kněžiště nového většího kostela.
V 19. století byl románský styl znovu využíván v rámci historismu. Kostel ve Spielbergu u Selbu byl v letech 1840-42 přestavěn v novorománském stylu.