Slovo renesance znamená „znovuzrození“. Kulturní epocha, jejíž rozmach byl v 15. a 16. století, měla za cíl obrození kultury řeckého a římského starověku. Výchozím bodem byla severní Itálie, kde ve městských státech, jako např. v Benátkách, vál svobodnější duch a horizont se rozšiřoval díky obchodním vztahům. Byla znovuobjevena antická umělecká díla, byly znovu nalezeny filozofické spisy, například Platónovy. Duchovní probuzení vedlo k množství vynálezů a objevů. Na prahu moderní doby stál v centru pozornosti člověk. Jeho anatomie byla pečlivě studována a umělecky znázorňována, znázorňována byla ale také příroda ve své ideální podobě – jak to vidíme např. v díle nejslavnějšího renesančního umělce v Německu Albrechta Dürera. Ve filozofii se humanisté zabývali „lidskostí“ a přesností. Staré texty byly čteny v původním jazyce, bylo opraveno mnoho falzifikací. To byl základní předpoklad pro reformaci.
Tento stavební a umělecký styl se nachází také v řadě hradů a kostelů v Horních Frankách. Plassenburg v Kulmbachu je jednou z nejvě
tších a nejpůsobivějších renesančních budov. Alabastrový náhrobek pro vévodu Johanna Casimira v coburské Morizkirche je jedním z nejkrásnějších renesančních epitafů v Německu. První oltář s vestavěnou kazatelnou v regionu byl postaven v roce 1618 v zámeckém kostele zámku Callenberg nedaleko Coburgu. Když byl v roce 1605 po požáru přestavován městský kostel v Bayreuthu, dostal vchod do markrabské lóže renesanční portál a v roce 1615 byl postaven renesanční oltář s typickými antickými architektonickými prvky. Znázornění „Poslední večeře“ pravděpodobně nejslavnějšího renesančního umělce Leonarda da Vinciho sloužilo jako předloha pro nespočet kopií, které dodnes visí v obývacích pokojích a ložnicích (stejně jako Dürerovy „Modlící se ruce“), ale najdeme je také na mnoha oltářích.
(O renesanci obecně: velmi podrobně na Wikipedii: https://cs.wikipedia.org/wiki/Renesance