Petr

Petr a Pavel jsou dva výrazní apoštolové, kteří šíří křesťanskou víru. V knize Skutků je shoda, že Petr dělá misii mezi židy a Pavel mezi „pohany“, tedy ne-židy. V markrabských kostelech stojí často po stranách oltáře. Oba zpravidla drží knihu, stejně jako evangelisté. Také oni stojí ve službě zvěstování.

Petr má v ruce klíče. Ježíš mu říká: „Dám ti klíče království nebeského“ (Matouš 16,19). Tím Ježíš dává jemu a jeho církvi pravomoc odpouštět hříchy a už zde na zemi otevírat dveře do nebe (ne až po smrti u nebeské brány, jak se žertuje ve spoustě vtipů o Petrovi). Postava Petra s knihou a klíč jsou symbolem odpuštění hříchů, které bývá vyřčeno po zpovědi.

Na knize, kterou Petr drží, stojí někdy napsáno „Petrovo vyznání“: Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého (Matouš 16,16). Petr dosvědčuje Krista jako Spasitele světa. Při proměnění Páně na hoře Tábor patří Petr ke třem učedníkům, kteří mohou doprovázet Ježíše a jsou poté zaslepeni září nadpřirozeného světla (např. v Bindlach). Jedním ze znamení Kristova umučení je kohout, který připomíná, že Petr třikrát zradil svého Pána. Kohout na věžích kostelů vybízí křesťany, aby se ke Kristu přiznali odvážněji než Petr, „který je skála“.

Obrázek: Peter s klíčem jako obvykle vlevo na straně oltáře ve farním kostele sv. Jakuba a Erharda v Rugendorfu