Pavel

Pavel společně s Petrem rámuje oltář v mnoha kostelech, někdy má i jiné partnery.
Ale vždy má meč, obvykle i knihu. Obojí patří dohromady. Protože apoštol tu není jen jako autor většiny epištol v Novém zákoně, ale zvěstuje Boží slovo obecně. To je podle listu Židům „živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce“. Boží slovo proniká skrz všechny překážky a zasahuje do nejvnitřnějšího místa.

Pro Martina Luthera a reformační teologii hrají Pavlovy dopisy důležitou roli, zejména epištola Římanům. V ní Pavel vysvětluje, že člověk stojí před Bohem dobře a spravedlivě, ne na základě svých zásluh a dobrých činů, nýbrž jen díky samé milosti Boží. Ježíš Kristus vzal na sebe všechny hříchy na kříži. Kdo v něj věří, má věčnou spásu. Toto „učení o ospravedlnění“ tvoří centrum protestantské teologie. Víra, která sama působí blahodárně, přichází skrze naslouchání Božímu slovu (Luther překládá „z kázání“). Proto stojí Pavel s mečem blízko kazatelny.

Na obrázku: Pavel u oltáře nemocničního kostela v Bayreuthu. Prsty přes ostří meče ukazují na jeho smrt coby mučedníka.