Ve Starém zákoně je tento Mojžíšův bratr považován za zakladatele rodu veleknězů. Ti sloužili v jeruzalémském chrámu a byli jediní, kteří mohli vstoupit do Nejsvětější svatyně, tedy na místo za oponou, kde stála Archa úmluvy s deskami přikázání. Byl zde přítomný Bůh. V mnoha náboženstvích byli velekněží vnímáni jako prostředníci mezi Bohem a člověkem (latinsky: pontifex maximus). 
Pod jejich vedením byly v chrámu přinášeny oběti. Áron nosí kněžský oděv, kněžskou pokrývku hlavy, která poněkud připomíná papežovu mitru, a kadidelnici.
V markrabských kostelích stával Áron spolu s Mojžíšem po stranách oltáře, např. v Benk (viz obr.) nebo ve Wonsees. Oba jsou považováni za předchůdce Ježíše Krista a poukazují na něj. V Novém zákoně, zvláště v epištole Židům, je Áron označován jako „nejvyšší kněz Nové smlouvy“. Je prostředníkem mezi člověkem a Bohem. Všichni lidští prostředníci už mají odslouženo. Od té doby, co Ježíš svůj život obětoval na kříži, staly se všechny oběti zbytečnými.