Zámecké kostely nebo kaple byly nejstarší nově postavené protestantské kostely. V 16. století si nechalo mnoho knížat postavit nové zámky. To umožnilo mnohem větší pohodlí než obtížně přístupné středověké hrady, které kvůli novým technologií zbraní již stejně neposkytovaly dostatečnou ochranu. Kostel nebo kaple byla ve dvoře samozřejmostí.
Kaple na zámku Hartenfels v Torgau, postavená v roce 1544, je považována za první evangelickou církevní budovu na světě. Vysvětil ji sám Martin Luther. (Zámecký kostel v Neuburgu na Dunaji byl při slavnostním vysvěcení v roce 1543 i nadále určen pro katolické panstvo a evangelickým se stal teprve později). V zámeckém kostele zámku Callenberg u Coburgu je nejstarší oltář s vestavěnou kazatelnou (Kanzelaltar) v Horních Frankách z roku 1618. Zatímco předchozí kostely jsou v renesančním stylu, zámecký kostel zámku Friedenstein ve městě Gotha se se svým oltářem s kazatelnou počítá už k baroku (1646). Nad portálem této největší zámecké stavby 17. století dosvědčuje ornament „Polibek míru“ (Friedenskuss) touhu po míru.
Markrabata z Brandburg-Kulmbachu měla svůj zámecký kostel na Plassenburgu. Poté, co markrabě Christian přestěhoval rezidenci do 
Bayreuthu, byla také zde zřízena kaple ve „Starém zámku“ a později byla rozšířena markrabětem Christianem Ernstem. Po požáru zámku v roce 1753 vznikl dnešní zámecký kostel s pohřebištěm markraběte Friedricha a markraběnky Wilhelminy.
Kostely nebo kaple sloužily bohoslužebnému životu dvorní obce, za nějž byl odpovědný dvorní kazatel. Dvorním kostelem pro reprezentativní účely zůstal až do Friedrichovy doby městský kostel s markraběcí lóží a hrobkou. Ostatní šlechtici tu a tam ve svých palácích a zámcích vlastnili své vlastní kaple. Vynikajícím příkladem v regionu je kaple Klausstein. Místní panstvo se v roli patronů kostela staralo o to, aby v jejich usedlosti byl postaven Boží dům pro celou komunitu. Staré kostely se obvykle nacházejí v bývalých šlechtických sídlech.