Andělé bývají na barokní křtitelnici často. Většinou vyhlíží čtyři andílci do všech světových stran. Ostatně křest je nebeský dar. Toto vyjadřuje
obzvlášť anděl na křtitelnici (Taufengel), který je v hornofranckých kostelích poměrně často. Anděl drží křestní misku nad hlavou (Bayreuth, Sv. Jan; Wonsees) nebo ji drží před sebou (Gesees, Regnitzlosau, Selbitz, Trogen). V dřívějších dobách byly některé křtitelnice před křtem spouštěny během bohoslužeb na laně ze stropu kostela. V misce přinášel anděl křestní vodu takřka přímo z nebe. Často velká křídla tak podtrhují nebeský původ.
Na obrázku: Anděl ze křtitelnice v Marlesreuthu nemá žádný podstavec. To dodnes poukazuje na zvyk spouštět křestního anděla ze stropu kostela na laně.
Andělé na křtitelnici vyhlížejí zpravidla velmi přátelsky. Ztělesňují přátelství Boha, který ve křtu říká své ano k lidskému dítěti. Tvar křestní misky má symbolický charakter: mušle je starý kristovský symbol a stala 
se později znamením poutníků. Křtem začíná pouť do ráje. Zlatý věnec kolem svatozáře upomíná na zaslíbenou „korunu života“.
Na obrázku: Anděl na křtitelnici v Trebgastu zároveň podpírá ambon. Svátost a slovo Boží patří k sobě.
Literatura: Helmuth Meißner, Taufengel in Oberfranken