Adam Rudolph Albini (četné varianty jména), narozený 6. července 1719 v Bambergu, byl synem štukatér
a Georga Conrada Albina, který své příjmení „poitalštil“ na Albini. Do Bambergu přišel z Fuldy pravděpodobně díky Johannu Dientzenhoferovi, který mu to zprostředkoval. A. R. Albini pracoval od roku 1749 jako dvorní štukatér v Bayreuthu, tam také 25. srpna 1797 zemřel a byl „v tichosti pohřben“. Nejprve pracoval pod vedením Jeronima Francesca Andreioli ve Starém paláci Ermitáže a v kolegiátním kostele v St. Georgen, v kostele sv. Jana v Trebgast a v kostele sv. Valburgy v Benku, kde navrhoval spodní stranu galerií. Samostatně pak převzal štukatérské práce ve špitálním kostele v Bayreuthu (1749/50), ve farním kostele v Nemmersdorfu (1753), v kostele sv. Bartoloměje v Bindlachu (1768) a nakonec v kostele sv. Jiljí v Eckersdorfu (1793). Kromě práce na markrabských zámcích v Bayreuthu a Sanspareilu pracoval také v rezidenci Ansbach (společně s Michaelem Krätzerem), ve veřejných budovách, jako je Redoutenhaus v Markraběcím operním domu (dnes Centrum světového kulturního dědictví) a v občanských domech.
V katolické farnosti v Bayreuthu byl stejně jako jeho kolega Pedrozzi zodpovědný za finance. Při stavbě oratoře na Friedrichstrasse oponoval tvrzením duchovní vlády v Bambergu, že katolická menšina byla v Bayreuthu vystavována tlaku.
Obrázek: Strop kostela sv. Jiljí v Eckersdorfu, pocházející z roku 1793, představuje jedno z posledních Albiniho děl.
Literatura: Wolfgang Jahn, Stukkaturen des Rokoko. Bayreuther Hofkünstler in markgräflichen Schlössern und in Würzburg, Eichstätt, Ansbach, Ottobeuren