Mojžíš

Většinou je znázorněn s dvěma tabulkami zákona (Desatero přikázání). Podle příběhu z druhé knihy Mojžíšovy mu je předal sám Bůh, když uzavřel smlouvu s Izraelem na hoře Sinaj. Přikázání se tak stala symbolem této smlouvy: Bůh si vybírá Izrael jako svůj lid. V křesťanství má Mojžíš roli předchůdce: „stará smlouva“ poukazuje na „novou smlouvu“, kterou Bůh uzavřel skrze Ježíše Krista.

Mojžíš má často na hlavě dva malé rohy. To se zakládá na chybě interpretace: říká se, že jeho tvář zářila, když sestoupil z hory poté, co se setkal s Bohem. Z těchto paprsků se staly růžky.

Při proměnění Krista na hoře Tábor se zjeví Mojžíš a Eliáš. Boží hlas z nebe vyzývá, aby apoštolové poslouchali Ježíše Krista. Nyní již neplatí Mojžíšův zákon, ale evangelium (zákon a evangelium). Desatero přikázání zůstává důležitým základem pro hodnoty lidského soužití i jako „zrcadlo pro zpověď“.

Mojžíš má někdy hůlku, pomocí které na poušti nechal vyvěrat čerstvou vodu ze skály. Pokud touto hůlkou ukazuje na kazatelnu (jako např. na obrázku ve Wonsees), má to naznačit, že zde, kde je zvěstováno Boží slovo, je pramen vody živé.