Farní kostel sv. Bartoloměje, Mistelbach

Celý kostel byl v několika etapách vymalován biblickými scénami. Nejprve vymaloval neznámý umělec spodní galerii. V polovině třicetileté války v roce 1632 pak Elias Brendel a jeho syn Friedrich poopravili 25 olejomaleb zobrazujících Umučení Krista. Na horní galerii, postavené na začátku 18. století, namaloval v r. 1725 Johann Peter Langheinrich 26 scén ze života Ježíše, zejména jeho zázraky. Ve stejném roce byl pověřen namalovat na valenou klenbu v oblouku nad presbytářem scénu z posledního soudu. Také na dlaždicích na kazatelně jsou obrazy, např. s příběhem „Jákobova žebříku“.
Nejen namalované obrazy přinášejí zvěst, ale také ostatní předměty v kostele i další figury: Oltář se scénou Ukřižování, s postavami Mojžíše a Jana, nad tím Bůh Otec a Vzkříšený (na zadní straně je uvedeno, že se jedná o první oltář za vlády markraběte Georga Wilhelma); kazatelna se stříškou, vytvořená také Johannem Casparem Fischerem, oba nádherné procesní kříže a křtitelnice. Nad náhrobkem posledního pána z Mistelbachu visí epitaf faráře I. N. Geiera, kterému nebeská ruka nasazuje korunu života.
Malé románské klenuté okno za oltářem dokazuje, že kostel tu stál už ve 12. nebo 13. století, nejspíš jako zámecká kaple mistelbašských, kteří podporovali také opevněný kostel v Gesees. Až do reformace byl kostel zasvěcen sv. Martinu a poté přejmenován na kostel sv. Bartoloměje.